Hranice - nutná víza! Ověřit na MZV a na íránské ambasádě (cena + délka pobytu, většinou 30 dní).
Hotely - dá se sehnat slušný poměrně levný - cca 4 dolary.
Stanování - dá se bez problému stanovat na divoko (i tak být opatrný, zvláště v části Kurdistánu a Balúčistánu).
Spaní se dá také v krajním případě využít v mešitách. Je dobré se slušně představit a něco o sobě povědět. Někdy vás i pohostí.
Doprava - autobusy jsou hodně rozšířené a jezdí jich hodně a jsou levné.
Stopování - jednoduché a rychlé – do 20 minut. I na vedlejších silnicích zastaví.
„Madžaný“ - slovo, které je dobré používat při stopování (znamená – pocestný, cestovatel, neplatící za cestu). V severní oblasti zkouší vybírat řidiči osobních automobilů peníze.
Jídlo - levné a hodně mastné a aromatické (skopové). Hodně řidičů při stopovaní i pozve na oběd, nebo koupí pití a něco k snědku. Alkohol se špatně shání. Když vás místní pozvou k sobě domů, většinou se pochlubí svou sbírkou alkoholu a nalejí.
Na bazaru se dá s jídlem smlouvat (a nejen s jídlem).
Při vlastním vaření doporučuji benzínový vařič. Benzín je zde hodně levný. Před návštěvou státu si zjistěte, zda neprobíhá Ramadán (v odlehlejších místech může být problém sehnat v restauraci jídlo).
Více než u jiných zemí doporučuji naučit se malinko perštinu. Místní jsou velice milí, když vidí, že se snažíte a rádi vám pomůžou, někdy i k sobě pozvou.
Ženy (cestovatelky) v Íránu musí mít ze zákona zakryty vlasy šátkem. Nedoporučuji si jej sundávat ani u místních rodin, když muž svolí k odložení. Povětšinou to chápou jako projev svolnosti.