Řecko 2011 - Syntagma

Na Syntagmu jsme se dostali pozdě večer. Seznámili se s Ondrou, Čechem, který je tady už téměř od začátku protestních akcí. Je zde ruch, což není ale nic neobvyklého v letních měsících v jižanských státech. Přijde mi to tady jako laciný kemp. Hraje hudba, svítí světla, všude spousta stanů, noční teploty na 30 stupních a spoustu flákajícíh se lidí pijící alkohol do nočních hodin. Tomu, že tihle lidi chtějí změnit politickou situaci, moc velkou šanci nedávám.

foto: Noční Syntagma

Ondra je takový potulný člověk s těžkým životem v Česku, tak se šel ukrýt někde stranou, kde by přečkal zimu. V Řecku je ¾ roku. Pobyl na Krétě, Rhodosu a teď je vězněm na Syntagmě. Přišel o pas a musí čekat třicet dní, než mu na ambasádě vystaví nový a může konečně odjet jinam. Má u sebe jen starý pas v malé příruční ledvince. Demonstraci si zde užívá poměrně dlouho. Trochu už mu taky hrabe z toho kolem. Říkal, že na začátku to na Syntagmě vypadalo, že to má i smysl, aby za něco bojovali. Lidi byli plní síly něco změnit a protestovali jak vysokoškoláci, tak lidi, co přišli o práci a všichni koho se dotýkala řecká krize. K nim se samozřejmě přidali i ti, co nepracují, nechodí do školy, prostě se jen schovat do davu a vybít svou agresi pod záštitou konání dobré věci.

foto: Thesaloničan

Po dvou měsících se ale nic nedělo. Školáci se museli učit, lidé bez práce si hledají práci a ostatní, co jsou malinko samostatní a uvažují, se musí o sebe nějak postarat. Ta poslední skupina, zevláci, fetky, bezdomovci a agresoři, co si tady jezdí po večerech zachlastat a zablbnout, na Syntagmě zůstali a snaží se jakoby něco změnit, i když už ani vlastně neví proč, zde jsou. Syntagma je hlavní náměstí, kde ho z vrchní strany obklopuje parlament a ze zbylých třech stran vysoké hotely obchody a restaurace. Má svého ducha a svůj soukromý svět. Je zde hlučný klid, kterého si všimne málo kdo. Ti, jenž tady zůstali do posledního dne, na Syntagmě zakořenili. Jsou tady schovaní a izolovaní od zbytku Athén. Ostatními pracujícími Řeky, kteří se náměstím míhají celé dny k metru a zpět, jsou přehlíženi. Jako kdyby už je ani nechtěli vidět. Jako by věděli, že tahle sorta lidí nemůže ovlivnit ekonomiku státu. Blázni, kteří přes den spí a večer popíjejí a dělají bordel. Skrývají se zde před svou zodpovědností a možná neschopností. Je jednodušší si tady s ostatními pacienty hrát na revolucionáře. Za kus žvance, který dostávají od sponzorů, proč ne? Sem tam na náměstí přijde někdo z místního obyvatelstva, kdo jim ještě fandí. Donese jídlo, hadry na převlečení, požehná jim, ať mají sílu a doufají, že se jim podaří změnit budoucnost země.

foto: Stanové městečko v prostřed Syntagmy

Tři řecké pacienty poznáváme hned první večer. Thesaloničan, Kristos a Atanasis. Jako tři mušketýři. Atanasis je lodní inženýr, do kterého by to řekl málo kdo. Menší pán, jemně obtloustlý, ušpiněný a s orvanými maskáčovými hadry, bloudící celý den po náměstí a prodává papírové kapesníky za jedno Euro. Ještě před rokem kdesi u Kréty navrhoval lodní šrouby. Teď každé ráno nakupuje několik balíků papírových kapesníků, aby je do večera mohl rozprodat a něco si vydělat. Jeden z mála hodných lidí tady na dvorečku. Po několika týdnech jsme se od Ondry dozvěděli, že zde ve velkém okrádal turisty i místní povaleče.

Že si máme dávat pozor na zloděje, nám Ondra řekl hned, jak jsme se usadili u něj na zahrádce. Dá se říct, že ti co tady zůstali, se navzájem tak pookrádali, že už nikdo nic vlastně nemá. Ondra si vybudoval malý tábor na spodní straně náměstí, kde měl stan, spoustu igelitek s odpadky a zbytků stanů (tyčky, pláště, kolíky), pár židlí, stůl a tabuli, kde měl napsáno „Czech camp“. Na ceduli si napsal ještě základní informace o České Republice.

foto: Czech camp

Jakmile se ráno probudím v tomhle blázinci, chvíli se rozhlížím. Vidím, co jsem večer přehlídl. Náměstí je úplně zdemolované. Cáry postavených stanů, vyrvané mramorové obklady z obrubníků, které posloužily jako projektily proti těžkooděncům, všude jsou odpadky a sem tam se prožene nějaký smrad, který se díky neskutečnému dusnu nese pomalu při zemi. Po zemi poletují kusy plachet popsané řeckými nápisy, jež značí nějaké hesla z demonstrace. Byly tady rozvěšené po stromech, ale před pár dny tady byla mela s těžkooděnci, kteří demonstrantům rozbili tábor a vyhnali je slzným plynem. Když se dým z náměstí rozplynul, zkoncentroval se na Syntagmě opět dav lidí, který se vrátil do svého denního života.

Na náš plácek svítí slunce. Zakrýváme si terasu u stanu, ať na nás nepálí slunce, právě plachtami, povalující se kolem. K tomu nám pomáhá Kristos. Je to veselá kopa. Svou práci má vždy rychle splněnou. Co na tom, že plachta není propnutá, nezastiňuje slunce tak, jak by měla, navíc se ještě rozvázaly mašličky, které přivázal k nejtenší haluzce v okolí Athén. Jakmile dopneme a zavážeme plachtu, Ondra zjišťuje, že mu někdo stačil z ledvinky, přehozené přes židli, ukradnou starý pas. Pasy jdou tady prý na dračku. Pasy okradených turistů slouží jako budoucí pasy pro utečence s Afriky a Asie. Kdy vypadá aspoň malinko jako někdo na onom pase, může si jej za peněžní obnos koupit a pokračovat jako obyvatel EU do střední a západní Evropy. Někteří neumí správně vyslovit ani své nové jméno. Takhle se Ondra setkal s jedním Turkem s Českým pasem „Jeanem Krepelkou.“

foto: Spí se kde se dá

Celkem už ostřílený Ondra zde plní funkci hlavního popeláře a servisního technika. Ve vedlejší úloze taky hlídá ty blázny. Co se válelo po Syntagmě po bojích, nebo co jen někteří líní Řekové nevyhodili do koše, ale jen tak, jak je zvykem za rameno, to Ondra sebral a uklidil. Proto máme u stanu několik igelitech plechovek, pet lahví, pytle z přehozů od stanů, skládací tyče ke stanům a jiných věcí.

foto: Jen tak si zaprotestovat

Další osobnost ze „cvokhausu“ je Fetka. Nevím, jak se jmenuje, ale dostal přezdívku „Fetka“, z důvodu narkomanie. Když nebyl sjetý, byl nervózní a dělal problémy. Když si šlehl, byl tak rozjařený a dováděl, že zase dělal problémy. Odpoledne došel k našemu stanu, že by potřeboval tyče ke stanu. Proč si je tedy nevzít bez ptaní. To je celkem klasické chování zde na náměstí. Ondra ho okřikl, načež se Fetka urazil a začal trucovat. Nakonec si vzal nějaké tyče a odešel. Po půl hodině se vrátil, že ty se mu nehodí, že je jedna prasklá a chce jiné. „On si tady chodí, jak do super marketu.“ „To je typická řecká vlastnost,“ dodává Ondra. Jednu si ukradl, a když se mu nehodí, dojde ji reklamovat. Všichni jsme pro něho „Malaka“, univerzální řecké slovo, vystihující všechny nadávky. Oni někteří Řekové se chovají dosti dětinsky. Takové přerostlé děti, co si chtějí hrát a musí být po jejim.

foto: Věčně usměvavý Ondra

Na večer trochu zametáme a čistíme okolí stanu. Potom do noci sedíme a posloucháme srdcervoucí projevy. Je tady aparatura, která produkuje každý večer živou hudbu až do rána. Mezi písněmi si kdokoli jdoucí po Syntagmě může něco z plných plic zakřičet do mikrofonu. Co se mu nelíbí, co by změnil, kdo za krizi může a co by třeba mohli dělat pro zlepšení. Když tak sedíme u stanu a klábosíme, slyšíme, jak nějaký turista z reproduktoru odsuzuje Řeky, že si za to můžou sami. A ti co tady protestují, je jen chátra, která nic nedokáže a bylo by lepší, kdyby šli makat a ne jen čekat, až jim někdo dá peníze. Nevím, zda tomu Řekové rozuměli, či akceptují svobodu projevu, nebo jim jen jejich zdechlost nedovolila se nějak bránit, či odporovat, ale onen turista ještě sklidil obrovský úspěch a zasloužený potlesk.

foto: Příprava na těžkooděnce

Následující odpoledne opouštíme na pár hodin Syntagmu a jdeme si prohlédnout památky Athén. Po dvou dnech odcházíme do uliček a připadám si, jako by mě pustili z vězení. Následný návrat prožívám podobně, kdy se cítím, jak kdyby mě v kazajce vedli do blázince. Nejsem moc daleko od pravdy. Stačí udělat pár kroků z náměstí a psychicky se člověk cítí, jak kdyby vyhrál v kole štěstí svobodu.

foto: Alex s Ondrou

Na večer se zase scházíme u stolu před stanem. Dojde i Teodor, takový správný a hodný indián, co rád fotí. Půjčuju mu foťák. Asi jedinému člověku, co mu ho svěřuju do rukou. Nejnormálnějších široko daleko. Přichází i hlavní muž, který se to tady snaží řídit. Tenhle „Vůdce“ je taky správný chlap, ale dochází mu síly. Navíc vést tyhle ovečky k nějakému zdárnému konci je nadlidský výkon. Jsou to sice hrdí Řekové, ale tahle hrstka posledních, možná 300, nic moc nedokáže. Teda kromě užívání si parádního tábora vprostřed hlavního města.

foto: Teodor s Ondrou

Mihl se kolem i Jupiter Zeus, nebo aspoň tak si říká dvacetiletý mladík, který nemá jen svůj svět, ale spíše svůj vesmír, o kterém ani on neví. Rád maluje barvou. Dokonce tak rád, že maluje, kde je to jen možné. Jakmile vytuší nepozornost, dá se s malováním i po stanech. Kdybychom ho chtěli zaškatulkovat, tak je to někdo mezi Rastafarianem a Satanistou. Možná „Satafarián.“

Další členové madhousu je třeba „Vlasáč“, co se nebojí chlastu. „Na něj pozor, nevíš, co od něj čekat,“ říká Ondra u stolu. Je to agresivní ironik, kdy nevíš, zda to bere vážně, či si dělá srandu. Každopádně se nesmát, ani se ho neptat, jak to myslel.

foto: Když rozvod, tak rozvod!

Přichází nový pacient. Dostal přezdívku „Bludný Holanďan“. Večer si postavil stan, přespal, ráno vstal, vzal vše nejpotřebnější a šel se podívat po památkách. Na noc se přišel jen vyspat. Tak to provozoval každý den. Nechce se mu platit za předražené hotely stejně jako nám. Trochu mi ten Nizozemec připomíná Pesoše. Takový samotářský vyhublý kluk, který řeší situaci až v té chvíli, kdy se před něj postaví jako problém.

foto: Bujarý večer, hudba a protesty

Máme nové ráno. Syntagma se probouzí. Všichni se dali do práce a věší nové transparenty na pouliční lampy a stromy. Kropí se vodou zeleň, která je už za tu dobu sešlapaná, jak podrážky Achila. Chystá se nějaká sláva. Až později se dovídáme od Alexe, Albánce, žijícího 15 let v Řecku, že se chystají ukázat, jak jsou stateční a vytrvalí a se vší vervou připravují svůj přechodný domov pro paní Merklovou. Ta má přijet k zasedání do Řecka řešit jejich velký problém. Řekové ji mají zafiksovanou jako ženskou, která může za jejich situaci a dluhy. Prý jim nedává dost peněz a chce, aby se udělala reforma a snížily se jim platy. Prodejce lístků na autobus, už by neměl brát 1000 €/ měsíčně. Jak si to ta ženská může dovolit!? Alex nám tady zpříjemňuje život. Je to usměvavý securiťák, který asfaltuje silnice přes den a poté hlídá Syntagmu, před interními problémy agresivních, opilých pacientů.

foto: Příprava na Merklovou

S Ondrou v podvečer jedeme do IKEA. Na náměstí je stroj, který za plastové láhve, nebo plechovky dává kupóny na jídlo do nábytkového řetězce. Když naláduje automat odpadky, co jsme sesbírali, máme asi třicet lístků. Vracíme se z IKEA se třiceti párky v rohlíku a 10 litry Coly a Spritu. Už se slézají blázni, že chtějí taky. Byly to přece i jejich odpadky, co pohodili. Konečně pár lidí napadlo, jak by se dalo uživit. Další den od rána někteří sbírají plechovky po zemi. Ti chytřejší a vychcanější, kalili do rána a pro jednu igelitku si přišli k nám před stan a ukradli si ji. Přece nebudou zbytečně ohýbat hřbet, jsou to hrdí synové bájných Řeků.

foto: Hic

Výrazná osobnost, která se nosí napříč Syntagmou, je dvoumetrový, jako smrtka vyzáblý vousatý rocker. Visí na něm jeansy velikosti v pase 26 a jeansová vesta. Jeho stárnoucí, proplešatělou hlavu zakrývá šátek. Patří do party k „Fetce“, "Iliasovi", „Vlasáčovi“ a ještě jednomu hromotlukovi, který je v blázinci zcela oprávněně. Vedle našeho plácku, je taková umývárna, kde se dá pod hadicí umýt, či nabrat vodu k pití. Ten mameluk, když je napitý tam chodí chcát. Když mu Ondra řekne, ať chodí jinde, zeptá se ho citově poškozený Herkules odkud je. „Ty si Čech, tak táhni, já jsem ŘEK!“ pronese hrdě a jde pryč. I když řekneme Vůdcovi, že by to neměl dělat a on mu to přetlumočí, další večer tam chčí zase. Je to prostě „hrdý Řek“.

foto: Vedlejší parta (z prava: Rocker, Fetka, Ilias)

Do „madhouse“ přišla návštěva. Jemně přiteplený Slovák Zoltan, který s rodinou přijel do Řecka před pěti lety. Nyní zvažují, jestli se nemají vrátit k Tatrám. Celkem si nám postěžoval, jak to tady mají na hovno s prací teď. Po hodině popíjení vína slovem „kokot“ nešetřil.

foto: Kristos si z krize hlavu nedělá

Po pár dnech na Syntagmě se všechny dny pojí dohromady. Tak nějak splynou v jeden dlouhý. Stále se tu dějí věci dokola. Dá se říct, že naštěstí nám letí letadlo zpět. Zanecháváme v blázinci Ondru i s pacienty. Taky mu necháme stan, ze kterého ovšem zbude po policejní akci jen kovové očko pro kolík. O pár dní jsme tenhle cirkus propásli. Stejně tak, jako dobité stany po těžkooděncích, zůstaly i dobité vzpomínky místních „bláznů“, kteří chtěli možná něco změnit. Ovšem pokud by tahle elita chtěla převzít vládu a něco měnit, nevím, zda by se obyvatelstvo nemělo ještě hůř, než se teď mají hrdinové Syntagmy.

foto: Tak dopadla ta Syntagma