Malá Fatra 2009

07.05. - 10.05.
MALÁ FATRA

Účastníci: Thomas, Venca (pesoš)
Cestovka: Solo
Dopravní prostředek: Vlak
Země: Slovensko
Pohoří: Malá Fatra
Měna: Euro
Naťukal: Pesoš


7. května 2009 (Čtvrtek)

Po hektickém dopoledni a ještě dramatičtějším odpoledni je až zázrakem, že se nám daří na nádraží dorazit včas, konkrétně ještě s malou rezervou. Expres Fatra měl malé zpoždění a navíc, k naší nelibosti, byl až po strop zaplněn, a tak nám nezbývalo nic jiného, něž se uhnízdit na chodbě, hned vedle zapáchajícího WC. Nic z toho nám však neubíralo naše odhodlání a touhu pokořit hory, jejichž zasněžené vrcholy se nám postupně jevily při pohledu z okna. Zbytek cesty proběhl bez větších obtíží, a tak jsme se nakonec po přestupu na autobus v Žilině, ocitli před branami Národního parku Malá Fatra. Nocleh jsme měli apartní, v opuštěném altánku, který nejspíš slouží, v letních měsících, jako posezení nedalekého bufetu. Jelikož čas k nám byl příznivě nakloněn a naši reprezentanti měli zanedlouho vyrazit na steč se švédskými protějšky v hokejovém mači, tak jsme se rozhodli navštívit hospůdku. Restaurace byla součástí místního hotelu a musím říci, že byla útulná a stylově zařízená a jediné co ji hanilo, byla pomalejší obsluha, i když musím se přiznat, že mě osobně to nevadilo, ale mého bezedného spolucestovatele Tomašenka to místy přivádělo k nepříčetnosti. Hokej se nám nakonec moc nevyvedl a my jsme s prokletými Švédy prohráli 3:1, což nás sice zarmoutilo, ale odcházeli jsem spát s vřelým očekáváním zítřejšího dne.

foto: Pesoš, alias Jánošík


8. května 2009 (pátek)
Bohužel se mé očekávání, že spaní v altánku bude lahoda, nenaplnilo a nakonec jsem nezamhouřil oka do brzkých ranních hodin a ani poté, co jsem usnul, to za moc nestálo, protože jsem se na tvrdé zemi, v chladu májového rána, neustále budil a už jsem se nemohl dočkat, až se slunce vyhoupne nad obzor a já se v jeho paprscích nahřeju, jak ještěrka na kameni.
Ráno jsme vydatně posnídali a já jsem pozoroval, jak se tři naši spolunocležníci z altánku, mažou opalovacím krémem a zjistil jsem první věc, kterou jsem nechal doma. Tomašenko samozřejmě spoléhal na mě, ale nakonec jsme usoudili, že teď ho ještě potřebovat nebudeme a později poprosíme dobrého pocestného o kapičku ochrany proti sluníčku.

foto: Velký Rosutec

Hned při vstupu do dier se z nás dvou, autobusového zájezdu, školního výletu a desítek dalších turistů vytvořil dlouhý had a na žebřících se začaly tvořit fronty, jak za komunistů na pomeranče. To mi však nevadilo, jelikož jsem měl alespoň čas na focení té nádhery všude kolem mě. Projít diery je opravdu zážitek a kdo tam nebyl, nepochopí, ale aspoň se může podívat a pokochat fotkami a kdo tam byl, tak tomu to ani nemusím popisovat. Přes diery jsme dorazili do sedla Medzirozsutce, ze kterého jsme se rozhodli „vyběhnout“ jenom nalehko na Malý Rozsutec a zpátky. Krosny jsme nechali v sedle, a přestože zastávám názor, že se na horách nekrade, tak jsme poprosili dva chlapíky, kteří si zrovna vedle nás otevřeli flašku rumu, o pohlídání. Cesta na Malý Rozsutec byla bez těžké krosny opravdová lahoda a na vrcholku jsme obdivovali hlavní dominantu této části Fatry, Velký Rozsutec.

Po návratu do sedla jsme museli opět nahodit těžké krosny a vyrazit na většího z Rozsutců. Cesta na kopec nebyla nikterak hrozná, a po necelé hodince jsme mohli vydechnout s výhledem na uchvacující panoramata, která tento skalnatý obr nabízí. Cesta dolů byla o poznání obtížnější, a to především technicky, jelikož zde nebyla nouze o žebříky a lana jistící nejtěžší úseky. Původně jsme měli v plánu, že přespíme někde v okolí sedla Medziholie (což je zakázáno!), ale vzhledem k velmi rychlému zdolání dosavadní trasy, jsme se rozhodli pokračovat v pouti.

Dalším kopcem, na který jsem se vrhli, byl Stoh, který je se svojí výškou 1608 m.n.m., jen o 2 metry nižší, než vedlejší Veliký Rozsutec (1610m.n.n.), avšak tyto kopce jsou naprosto odlišné a ani byste snad neřekli, že patří do stejného pohoří. Oproti skalnatému Rozsutci je zde kopec Stoh, který opravdu vypadá jako obří stoh slámy, v tomto případě spíše obří stoh hlíny, porostlý trávou. Výšlap na něj proběhl vcelku bez problémů a jediným znepříjemněním bylo bahno a následné sněhové pole, které se vyskytovalo ve spodní části kopce. Při sestupu, právě na onom bahně, uklouzl Tomašenko a zlomil si hůlku a pěkně si zaneřádil kalhoty.

Naše cesta dále pokračovala na hřeben a my jsem se rozhodli, hlavně díky doporučení ostatních horalů, které jsme potkali, že dojdeme až na Chatu pod Chlebom. Postupně nám docházela voda a s ní se vytrácely i poslední síly, a tak už si člověk ani moc nevychutnával krásu hor, jenž ho obklopovala ze všech stran, ale spíše toužil konečně dojít do cíle.

Konečně jsme dorazili pod vrchol Chlebu, ze kterého jsme pomalu traverzovali po sněhovém poli do nedaleké chaty, která je mimochodem nejvýše položenou horskou chatou na Malé Fatře (1415 m.n.m.). Na chatě bylo doslova narváno, což nám však nedělalo vrásky na čele, jelikož jsme si postavili stan. Po vydatné večeři jsme vyrazili do chaty, na „pár“ piv. Tam jsme se potkali se známými tvářemi z dnešní cesty a nakonec se sešla u stolu moc příjemná společnost, ve které se příjemně zakončil dnešní překrásný den…

Vrcholy: Malý Rozsutec (1343), Velký Rozsutec (1610), Stoh (1607)
Cesta: Dobře značená cesta. Cesta přes Diery zajištěná žebříky, dále některé části cesty na Rozsutce zajištěné lanem, žebříky.
Čas: 9 hodin
Délka trasy: 20,4 km
Převýšení: 2230 m (nahoru), 1385 m (dolů)

9. května 2009 (sobota)
Probudili jsme se do chladného, sychravého, mlhavého rána, které ani vzdáleně nepřipomínalo včerejší slunečný den. Ve stanu jsme až do dopoledne vyčkávali na konec deště, po kterém jsme se konečně mohli nasnídat, sbalit… a vyrazit vstříc dalšímu dobrodružství. Cestou do Snilovského sedla začal vítr rozfoukávat hustou mlhu a já jsem ze sebe postupně začal shazoval jednotlivé vrstvy oblečení. Nemilé bylo, že jsem na sobě začal pociťovat včerejší absenci opalovacího krému, takže mi ani nevadilo, že je zataženo.

Ze sedla jsme se ještě vydali po hřebeni nazpátek, pokořit vrchol Chlebu a pak už jsme se plně soustředili na nejvyšší bod Malé Fatry, Veliký Kriváň (1709 m.n.m). Cesta k vrcholu nebyla překvapivě až tak namáhavá, a tak jsme na vrcholu mohli potěšit oko i duši nádherným výhledem do okolí a díku sluníčku, které vykouklo zpoza mraků, bylo i příjemně teplo.

foto: Na Stohu - pohled na hřeben, co nás čeká

Po dlouhém pobytu na vrcholu, jsme se vydali na druhý nejvyšší vrchol, Malý Kriváň (1671 m.n.m), jenž se majestátně tyčil nad obrovskou dolinou, která tyto dva velikány odděluje. Hřebenovka, která se klene mezi oběma Kriváni, je jeden z nejhezčích úseků, i když v takové konkurenci, kterou nám přechod Fatry nabízí, se dá těžko soudit, co je nejhezčí. Hlavně stoupání k Malému Kriváni je úchvatné, když se zde místy hřeben zužuje jen tak na projití a vy hledíte do propasti po obou stranách. Vrchol Malého Kriváně je podobný jako vrchol vyššího kolegy, jen ho zdobí/hyzdí třímetrový sloup.

Na vrcholu jsme se příliš nezdrželi a jen jsme si dali malého výškového panáka slivovice, což už se stalo jakousi tradicí. Po vypálení červa jsem tedy zavelel směr Suchý a vyrazili jsme dále po hřebeni. Tato část hřebenovky se lišila především tím, že se zde vyskytoval stromový porost, konkrétně takové malé borovice nebo kletě, kterými jsme se museli prodírat. Po zdolání vrcholu Stracenec se začínají opět ve větší míře objevovat skály, obdobně jako na straně Rozsutců, i když vypadaly jinak, což bylo pro mě takové zpestření.

Z Bielých Skal byl parádní výhled na poslední vrchol naší výpravy, Suchý. Až na vrchol nám to zabralo alespoň dalších 20 minut. Zde se nám naskytl poslední výhled a při pohledu na ty kopce v dáli, jsem si uvědomoval, kolik jsme toho za ty dva dny prošli a pomalu si to začal všechno sumírovat v hlavě.

foto: Pod Suchým

Sestup k Chatě pod Suchým, je pořádný šupec dolů, a tak člověk na dvou kilometrech seběhne asi 500 výškových metrů. Na chatě jsme se potkali s partou ze včerejší noci a vše nasvědčovalo tomu, že zopakujeme včerejší večer. Při stavění stanu jsme zjistili, že činíme zde zakázanou věc a byli jsme upozorněni, že majitel je blázen a přiváže nám stan za džíp a odtáhne ho a podobné povídačky od místního pomatence. Když však po chvilce nastoupil do džípu, jenž stál u chaty, borec, který sotva chodil a měl tak 3 promile v krvi a ještě se začal s kumpány zběsile projíždět okolo chaty, div se nepřevrátili, stavbu stanu jsme nadobro zavrhli a rozhodli se vydat na zříceninu Starého hradu, který byl asi o 700 výškových metrů níže. Cestou dolů jsme si museli pospíšit, abychom nezatměli. Do nového cíle jsme dorazili bez problémů a po malé prohlídce zříceniny, která se tyčí na skále nad Váhem, jsme zalehli k ohni, který pyroman Tomašenko zběsile zapálil a beztak by tam i něco podpálil, kdybych na něj nedohlížel jak bachař. Večer byl až neuvěřitelně teplý na to, že byl teprve začátek května, ale vzhledem k tomu, že jsme byli již dole z hor, tak se zase nebylo čemu divit. Usínal jsem s výhledem na měsíc, jehož paprsky se odrážely od hladiny řeky.

Vrcholy: Chleb (1646), Velký Kriváň (1709), Malý Kriváň (1671), Suchý (1428)
Cesta: Dobře značený pohodový trek.
Čas: 8 hodin
Délka trasy: 21 km
Převýšení: 869 m (nahoru), 1854 m (dolů)

10. května 2009 (neděle)
Ráno mě probudili první turisti, kteří tudy procházeli, a tak jsem se pomalu zabalil, trošku se opláchl v potoce a vyrazili jsme do Strečna na vlak. V hospodě na nádraží už seděl náš starý známý řidič džípu z Chaty pod Suchým, který trávil nedělní dopoledne nečekaně popíjením piva a za ním se pěkně vyjímala jeho zablácená Lada Niva. Tak jsme nechtěli být pozadu a dali taky jedno, ale to už nám přijel vláček a my se vydali do Žiliny, kde jsem ještě musel proměnit české koruny za slovenské eura, jelikož jsme nakonec utratili víc, než jsme čekali a pak už jsme se mohli bezodkladně vydat na cestu domů. Ve vlaku jsem si v hlavě přehrával, co že se vlastně událo za tento prodloužený víkend, a i dnes, s odstupem času, můžu směle prohlásit, že Malá Fatra je nádherný kus přírody, který určitě stojí za to, aby jej člověk navštívil.

foto: Nocleh nad Vahom u zříceniny u obce Strečno