Dopisy z Asie 2011 - 2012 - Západní pobřeží Turecka

Merhaba,

nacházíme se na západním pobřeží Turecka, takže seismistická oblast je od nás vzdálena více jak 1500 km…a nacházet se v ní budeme nejdříve za týden dva…pak se uvidí.

…tak jsme prošli Istanbul a jeho nejzajímavější místa (např. Modrá mešita, kde je příjemně hebký kobereček) a v neděli přejeli MHD lodí na asijskou stranu Konstantinopole. Vymotání se z aglomerace Istanbulu je celkem oříšek, pač je obrovská. Stopli jsme si tedy minibus, který s námi lítal jak urvaný a dostali jsme se nakonec metropole. Odtud jsme přejeli do Izmitu a tam si stopli parádního dědu v kamionu, který nás pozval na jídlo a pak s námi projel večerní Turecko, kde nám chtěl ukázat krásy oné země. I přes jazykovou bariéru se snažil rukama docílit, jak je tady hezky. Projel s námi okružní jízdu kolem jezera, potom přejezd hor a ke spatření byly i olivové plantáže, bohužel byla noc, tak jsme zaznamenali jen pouhé obrysy… Po příjezdu před fabriku, kde měl ráno složit náklad, nás pozval do kabiny, kde jsme strávili noc.

Ráno jsme si dali turecký čaj a jeli směr Bursa. V Burse se nás ujal týpek jménem Zafer a ihned zastavil u benzínky a koupil nám Efes (místní pivo) a k tomu chipsy. V Turecku, když k někomu nasedneme, ptají se hodně, zda nemáme hlad, či žízeň a rádi pozvou. Zafer jel vyložit bulky na hamburgry do nedalekého města, nějak se mu nechtělo, tak nás unesl k malému letovisku Erdek, kde nám koupil večeři a pak s námi do noci popíjel Efesy.

Další den jsme se probudili na písečné pláži pod širákem. Vzal nás ještě na snídani a potom pokračoval vyložit náklad. My dále stopovali směrem Izmir, kde jsme se nakonec po čtyřech stopech ocitli. Ze 3-miliónového města jsme slušně vysvištěli a stopli si kamión nejspíš s přiteplenýma šoférama, pač se na sebe pořád lísali a měli to tam vyšperkované záclonkami, a co pět minut tam vystříkla nějaká voňavka a divně se hihotali. Nic naplat pomohli nám až před město Soke. Před sjezdem na město Soke je sjezd a u něj olivový háj, kde jsme rozdělali stan a oheň.

Dalšího rána se nám podařilo stopnout první auto. Středa byla v duchu historickém a prošli jsme si několik antických ruin. V Miletosu, v jedné z ruin, kde pobýval i Tháles, jsme nakonec nocovali. U velkého amfiteátru s kapacitou 15 tisíc lidí se spalo až mysticky. Večer spousta hvězd a hlídali nás čtyři místní psi. Když jsme usínali, dokonce vrčeli a štěkali na dalšího psa, co šel kolem. Prostě hlídači, jak má být.

Dnes jsme z Miletosu dojeli do města Didim, kde je Apolónův chrám, ten jsme jen zběžně omrkli. Cestou k chrámu po chodníku, na nás zavolal pán s balkónu, ať se k němu stavíme na kávu. Tak proč, ne? Nocujeme u moře na pláži a už celý den silně fouká, snad to nic nepřinese. Jinak mě děsně hryžou mouchy, asi už smrdím. V Miletosu u amifíku hryzali pro změnu komáři…bestie.

28.10.

sedíme v malé hospůdce na čaji a za chvíli půjdeme stopovat do Antalye..je to něco přes 450 km…a odtama pod Olympos, do nějaké malé vesničky podhůrské..

tož tak…

Hoščan kalin (nashle)

/p